Breithorn

Breithorn z italské strany je jeden z těch výstupů, kde se začíná vysoko a rychle se přepne režim krajiny. Skály a tráva zůstanou dole, nahoře už je jen sníh, led a široké sedlo pod masivem. Nástup vede přes ledovec – ráno tvrdý podklad, vyšlapaná stopa, praskání maček do sněhu a pravidelný rytmus chůze. Všechno je jednoduché a pomalé: dýchání, krok, pauza, další krok.

Noc se spí na Refugio, které funguje jako zázemí pro brzký start. Večer se řeší počasí, vrstvy oblečení a čas odchodu, ráno budík ve tmě a první pohyb venku do chladu. Čím výš, tím víc se prostor „otevírá“ – ubývá detailů a přibývá horizontu. Větrné úseky střídají klidná místa, kde se jde skoro bez zvuku, jen ve stopě a ve světle, které se postupně zvedá nad hřebeny.

Samotný výstup není o technických pasážích, spíš o soustředění a tempu. Vrcholový hřeben je široký, ale expozice je cítit – po stranách se svah láme do prázdna a člověk vnímá, kde končí „bezpečný“ sníh a kde už je jen strmý sjezd dolů. Nahoře je typický alpský moment: krátké zastavení, rychlá fotka, pár vteřin ticha a pak návrat stejnou trasou zpátky k chatě a dolů do údolí.