Venezia

Benátky stojí na laguně jako město postavené z vody a kamene, kde ulice střídají kanály a směr často určuje most. Fasády mají oprýskanou omítku a solí vyžrané rohy, v průchodech se drží chlad a z oken visí prádlo nad úzkými dvorky. Mezi paláci a kostely se stále pohybuje práce: lodě s bednami, popelnice na člunech, tiché údržby na březích.

Ráno je slyšet motor vaporetto a kroky na dlažbě, poledne zrychlí proud lidí a večer se město zlomí do klidu mimo hlavní trasy. Voda vrací světlo na stropy, jako by se všechno lehce houpalo. Benátky jsou labyrint, který se nečte, ale prochází.