Malaysia

Prvních pár fotek je z hlavního města – Kuala Lumpur.
Mísí se tady kultury z celého jihovýchodního i východního světa, a možná právě proto je to místo tak zajímavé. Člověk tu najde thajskou, malajskou, indickou i čínskou kuchyni. Muslimy vedle buddhistů, chrámy vedle mešit. Je to brutální multikultura, která tomu městu dává svůj vlastní, autentický rytmus.

Strávili jsme tu skoro týden a je pravda, že kromě chození po městě tu vlastně nebylo moc co dělat. Nejvíc mě bavilo místní jídlo – hlavně nasi lemak, které bych doporučil vyzkoušet každému. Ochutnali jsme i kuay thuay, ale k tomu jsme se dostali až později na Penangu a dalších ostrovech.

Strávili jsme V Malajsii celkem tři týdny a další zastávkou byl Penang Island v kombinaci s Langkawi, na každém z ostrovů týden. Každé místo mělo něco do sebe, ale příroda se mi víc líbila na Langkawi. Lidé jsou tu milí, ne jako u nás v Evropě. Každý se usmívá a je rád, že si u něj koupíte kokos. Člověk z Evropy si tu uvědomí, v jaké sociální bublině – a obecně i životní – žije. Pokud je otevřený a zahodí skepticismus, je schopen se učit novým věcem a poznávat svět takový, jaký je doopravdy. Ne pod maskou našeho každodenního ega, které se krmí posuzováním lidí, věcí a situací.

Občas si říkám, jestli lidé pořád nehledají odpovědi ve vnějším světě, místo aby je hledali uvnitř sebe. Na první pohled se to neslučuje s cestováním. Když to teď ale píšu a přemýšlím nad tím, vlastně se to nevylučuje – pokud člověk odhodí hodnoticí masku.

Jaký je smysl života? Má vůbec nějaký smysl, nebo si ho jen vytváříme sami? Možná je to jen obyčejné, syrové bytí. Nehnat se za něčím v budoucnosti, nelpět na minulosti, ale být přítomný. Užít si západ slunce. Zaseknutí v koloně. Nebránit se životu a nechat ho plynout.

Tohle je vlastně úplný opak toho, jak tenhle můj trip probíhal. Ale nebýt ho, možná bych si to nikdy neuvědomil.

Každému jednomu z vás bych přál aspoň na jeden den všechno tohle zahodit. Nic nehodnotit a přijmout věci takové, jaké jsou. Myslíte si, že ten pán na fotce dole má Instagram? Nebo že vůbec umí počítat?

Máme všechny vymoženosti naší doby, myslíme si, že víme úplně všechno. Všechno změříme, vypočítáme a zaujali jsme pozici všemocných. Ale kam se vytratil klid?

A pak na tyhle lidi ukazujeme prstem. Že jsou blázni, protože meditují, mají své náboženství, nevědí, kolik je faktoriál z −54. Jenže z nich ten klid přímo vyzařuje. Kdo je potom ten blázen?